NOVOROČNÍ ČOČKA

PAVOUK, LOPATKA A NOVÝ ROK
Pavouk žil za domem u stromu. Jednoho dne honil mouchu. Ta zalétla oknem do sklepa. Pavouk tam skočil za ní. Okno zapadlo a pavouk je uvězněný ve sklepě. Když hledal cestu ven, našel hrobku svého dědy. Jeho děda byl průzkumník, kterého v neúprosném boji skolil červený mravenec. S černým svědomím ho mravenec pohřbil. S jeho jedinou zbraní-lopatkou, kterou se bránil. Pavouk vykopal dědovu lopatku a rozhodl se ji použít ke svému osvobození. Našel pod skříní kus hlíny, kudy by se dal vykopat tunel do lesa, kde by mohl být konečně svobodný. A začal kopat. Ale po prvním dni mu docházely síly a dostal hlad. Svalí se unaveně na zem. Leží, leží... a najednou se propadne do tajné chodby. Našel pytel čočky. Protože neměl nic jiného k jídlu, znechuceně ochutnal první kus čočky. Zjistil, že mu to vlastně docela chutná. A s chutí se vrhnul na pytel a s chutí ho celý snědl. Jakmile načerpal síly, vydal se chodbou dál a doufal, že povede pod silnicí a vynoří se někde v lese. Trvalo mu to celé dvě hodiny. Zase mu začali docházet síly. Když už si myslel, že umře, uviděl světlo. A po chvíli vylezl do krásného slunce. Všude okolo byl sníh. Vždyť když jsem odcházel, bylo ještě léto? Podivil se pavouk. Najednou se podíval před sebe a uviděl tam pytel zlata. Ihned se k němu vrhnul. Několik peněz si vzal a zbytek schoval do chodby. A šel do Statenky na jídlo. Když tam přišel, uviděl na kalendáři, že je prvního ledna, takže nový rok. Tehdy pochopil, že ten pytel zlata nebyl náhoda. Protože když jíš na nový rok čočku, budeš mít hodně peněz. Po jídle se vrátil pro pytel a vydal se do lesa, kde si postavil podzemní domeček, jeho nejmilejší věc, lopatku, si nechal pozlatit. A rozhodl se, že do smrti nebude jíst nic jiného než čočku, která mu zachránila život. Za peníze ze svého nálezu postavil pořádný můstek, aby i jiná zvěř mohla bezpečně přecházet přes silnici. 

napsali: Žofka a Ondra Černohorští

ilustrace: Žofie Černohorská